Hartmanice - Dobrá Voda - místní část města
První zmínky o osadě Dobrá Voda pocházejí z roku 1602.
Dobrá Voda u Hartmanic i nedaleká Vintířova skála jsou starými poutními místy. Hlavním bodem úcty byla v Dobré Vodě asi jeden metr vysoká socha sv. Vintíře, původně prý umístěná na stromě nedaleko světcovy poustevny. Později tato dřevěná plastika z konce 15. století našla své místo na oltáři dobrovodského kostela.
Vzhledem k rostoucímu přílivu poutníků, se v roce 1706 rozhodl baron František Karel Villani, pán na Kundraticích a Dobré Vodě, pro výstavbu kamenného kostela na místě starší kaple vystavěné urozeným pánem Jiřím Čejkou z Olbramovic. Kostel brzy získal faru a v roce 1754 se mu zvětšuje prostor přístavbou lodi a konečně v roce 1777 vzniká na východní straně věž z cibulovitou bání.
V osadě stával od roku 1754 kostelík a u pramene „zázračné vody“ byly prosté lázničky. Od konce 18. století Dobrá Voda patřila k prášilskému dvoru.
Zmiňovaná voda ze studánky u kostela proslavila Dobrou Vodu již ve 14. století. Údajně na přímluvu samotného Vintíře u Boha získala moc uzdravovat lidi i zvířata, což dalo podnět ke zřízení lázní.
Po dlouhá desetiletí zde společně žily tři etnické skupiny: česká, německá a židovská. Tato oblast byla do roku 1989 téměř čtyři desetiletí součástí a zároveň správním střediskem rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru Dnes je Dobrá Voda opět významným poutním místem, kam ročně zavítají desetitisíce návštěvníků.
Ve vesnici je dnes Muzeum dr. Šimona Adlera, majitele zdejší sklárny, jenž v roce 1944 zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.
Nedaleko Dobré Vody se dříve nacházela osada Pustina, která spadala pod kundratické panství. Osada zanikla po druhé světové válce a o posledním obyvateli MUDr. Františku Kostrouchovi, který zde žil až do devadesátých let minulého století, vypráví Emil Kintzl ve svém seriálu Zmizelá Šumava.