Velhartice - kostel sv. Máří Magdalény
Kostel nedaleko Velhartic byl založený v roce 1373. Počátkem 16. století byla přistavěna severovýchodní část a 19. století byl významně upraven (okna, nová klenba presbytáře, kruchta).
Traduje se, že se zde měl odehrát příběh pověsti z balady Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice.
"Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?"
"Ach proboha! Ten kostel snad?"
"To není kostel, to můj hrad!"
"Ten hřbitov - a těch křížů řad?"
"To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!"
Dívka jednoho z padlých vojáků se nedokázala smířit se smrtí přítele a vytrvale odmítala nadbíhajícího nápadníka. Ten pak ze msty tajemným rituálem oživil vojákovu mrtvolu, aby se vydal pro svou milou, aby a uvěznil jí na hřbitově. Traduje se i, že velhartický hřbitov stojí na místě bývalého pohřebiště z časů Velké Moravy a k popisované děsivé události zde podle všeho došlo krátce po tomto období.
Ing. Pavel Kozák (Tajemná místa Pošumaví, 2001) zmiňuje, že v jihovýchodní části velhartického hřbitova proběhl kdysi jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo oživení mrtvého. Stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes.
Podle různých zdrojů má velhartický hřbitov další zvláštnost - ze zděného štítu kostela shlíží na příchozí několik tmavých skvrn, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Vystoupí zvolna ale nezadržitelně z bílé barvy štítu, jakoby chtěly něco naléhavého sdělit. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jíní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula.
Návštěvu tohoto mystického místa lze doporučit i proto, že je odtud krásný výhled na hrad a okolí.
Zdroj: www.velhartice.cz