Ondřej Fibich: Pověsti z Plánicka
Dědictví Šumavy - Sbírka pověstí ze Šumavy a jihozápadních Čech
a dál k Plánici. Je mi ta krajina důvěrná, neboť z blízkého Nepomuku pochází část mého rodu. Brouzdal jsem tudy před mnoha lety s malířem Jaroslavem Prouzou a viděl vznikat obraz zamlekovského rybníka.
Později jsem po okolí hledal pověstné a zázračné studánky a Polánku, Nicov, Zdebořice, Kolinec ani Miřenice jsem neminul. Krásná byla práce na knížečce zdejších pověstí Okolo Slavníka. A protože každou návštěvou Plánicka jsem se dostával hlouběji do srdce uplynulého času, rozhodl jsem se milým sousedům poskytnout něco ze své sbírky pověstí. Některé nás vedou až ke středověku (Slavníkovci, sv. Vojtěch, rytíř zborovský), jiné chovají vzpomínku na zmizelý svět strašidel (Bejválek, ohnivý dudák, miřenické divoženky).
Další opatrují věci posvátné, čímž myslím legendy o zázracích uzdravení, vykoupení hříšných duší či naplnění vůle Boží. Zkrátka a dobře, navštivte ten inspirativní region sami a posuďte!
Více o autorovi Ondřeji Fibichovi na www.cestyksumave.cz
se chovali spíš jako loupežníci. Tak také objevili před Plánicí. Už si brousili zuby i šavle na pořádný lup a chtěli si při odpočinku probrat plán, jak městečko vydrancovat. Sotva sesedli z koní, začala se jim pod nohama propadat zem, jako by byli prokletí. V hrůze se vydrali na koně a uháněli pryč. Pláničtí tak byli zachráněni. Na ta místa pak postavili na pamětnou
pěkný kámen.
o pěkného srnce. Nelenil a začal střílet. Vůdce pytláků zastřelil, avšak dalším jeho čtrnácti pomocníkům se podařilo uprchnout. Hajný tam z křesťanských úmyslů nechal vztyčit dřevěný kříž. Když ten se rozpadl, chtěl jeho zbytky odnést na topení chudý chalupník z Kouta. Avšak obešly ho divné mrákoty, a tak všeho nechal a upaloval pryč. Jindy tudy šel Jan Pohanka a padla na něj taková tíha, jako by byl zaklet v čarovném kruhu. Bloudil na místě jak vrtohlavá ovce až do rána. Proto zde v roce 1856 postavil kříž železný a od těch časů byl klid.
Avšak jeho přání nebylo splněno a byl pochován do kostelní krypty. Jeho smutná duše začala bloudit kolem kostela, od klekání do kuropění procházela cestou křížovou a jen vrzání kostelních vrat ohlašovalo, že se hrabě ubírá k dennímu spánku, aby vše s večerem začalo nanovo. Kdy se jeho duše upokojí není známo, avšak lidé, kteří jej viděli, šli mu raději z cesty.
Více pověstí na https://povesti.knih-pt.cz/obsah/seznam?region=12
Tento projekt vznikl za finanční podpory Česko – německého fondu budoucnosti, ve spolupráci Městské knihovny Prachatice, spisovatele Ondřeje Fibicha a Kreisbibliothek Freyung.
Pověsti z Plánicka
Kdo z vás to neví, tak Pošumaví pokračuje přes tok Otavy na její levý břeha dál k Plánici. Je mi ta krajina důvěrná, neboť z blízkého Nepomuku pochází část mého rodu. Brouzdal jsem tudy před mnoha lety s malířem Jaroslavem Prouzou a viděl vznikat obraz zamlekovského rybníka.
Později jsem po okolí hledal pověstné a zázračné studánky a Polánku, Nicov, Zdebořice, Kolinec ani Miřenice jsem neminul. Krásná byla práce na knížečce zdejších pověstí Okolo Slavníka. A protože každou návštěvou Plánicka jsem se dostával hlouběji do srdce uplynulého času, rozhodl jsem se milým sousedům poskytnout něco ze své sbírky pověstí. Některé nás vedou až ke středověku (Slavníkovci, sv. Vojtěch, rytíř zborovský), jiné chovají vzpomínku na zmizelý svět strašidel (Bejválek, ohnivý dudák, miřenické divoženky).
Další opatrují věci posvátné, čímž myslím legendy o zázracích uzdravení, vykoupení hříšných duší či naplnění vůle Boží. Zkrátka a dobře, navštivte ten inspirativní region sami a posuďte!
Více o autorovi Ondřeji Fibichovi na www.cestyksumave.cz
Bílá paní plánická
Přízraky bílých žen nestrašily jen na hradech a zámcích, ale i ve městech. Zrovna v Plánici začala se zjevovat bílá paní za pánů ze Šternberka. A právě v okamžicích, kdy se někdo z tohoto rodu odebral na věčnost. V kronice je znamenáno, že za faráře Šebestiána Krále byla vidět bílá paní těsně před skonem vdovy Ludmily ze Šternberka. Později se zjevení přesunulo před dům čp. 42 a zejména kolem roku 1800 často děsilo všechny obyvatele městečka. Až páter Gruber tohoto ducha konečně zažehnal.
Karel Rektoris in Šumavan, R 61, Č 78, 9. 10. 1929
Zpropadení Uhři
Za zimního krále Fridricha Falckého táhli do Čech Uhři, aby jej podpořili. Ovšem všudese chovali spíš jako loupežníci. Tak také objevili před Plánicí. Už si brousili zuby i šavle na pořádný lup a chtěli si při odpočinku probrat plán, jak městečko vydrancovat. Sotva sesedli z koní, začala se jim pod nohama propadat zem, jako by byli prokletí. V hrůze se vydrali na koně a uháněli pryč. Pláničtí tak byli zachráněni. Na ta místa pak postavili na pamětnou
pěkný kámen.
Josef Biskup, Z šera minulosti II 1937, str. 93-4
U Čtrnácti pomocníků
Při cestě z Plánice na Lazce kdysi natrefil místní hajný na pytláky, kteří se zrovna dělilio pěkného srnce. Nelenil a začal střílet. Vůdce pytláků zastřelil, avšak dalším jeho čtrnácti pomocníkům se podařilo uprchnout. Hajný tam z křesťanských úmyslů nechal vztyčit dřevěný kříž. Když ten se rozpadl, chtěl jeho zbytky odnést na topení chudý chalupník z Kouta. Avšak obešly ho divné mrákoty, a tak všeho nechal a upaloval pryč. Jindy tudy šel Jan Pohanka a padla na něj taková tíha, jako by byl zaklet v čarovném kruhu. Bloudil na místě jak vrtohlavá ovce až do rána. Proto zde v roce 1856 postavil kříž železný a od těch časů byl klid.
Josef Biskup, Z šera minulosti II 1937, str. 102-š
Obehraní vlci
V obecním lese plánickém se nachází Vlčí rokle. V tomto místě mívali ještě za panování Josefa II. Své pelechy vlci. Jednou tudy šel dudák z posvícení v městečku a bylo již notně k půlnoci. Když přišel mezi husté stromy, zabloudil a spadl do rokle. Když se vyštrachal na nohy, zděsil se. Všude kolem něj zlověstně blikaly vlčí oči. Tu popadl své dudy a začal na ně s vervou hrát, jako by volal o pomoc. Vlci nad tím neznámým hlukem zkoprněli a dudák do kruhu stoupal výš a výš, až se dostal na rovinu. To víte, že pak upaloval ke Klatovům, jako o život.
Josef Biskup, Z šera minulosti I 1936
Ostromeč
Plánické městečko je plné pomístních názvů. Jihovýchodnímu okraji se říká Ostromeč. Prý zde kdysi bydleli popravčí, kteří si ve zdejší kovárně brousili své popravčí nástroje.
Miroslav Hrdlička, Křižíkův rodný kraj I, str. 136
Čertova studánka
Mezi Polánkou a osadou Pohoří je hustý les. Kdysi tu potkalo děvče divně vyhlížejícího myslivce. Dívka šla zrovna z kostela a nesla si ve džbánku svěcenou vodu do domácí kropenky. Chlapík se k ní přitočil a začal jí lákat so svých tenat. Kurážné děvče však převlečeného čerta polila trochou té vody a ten se pomalu propadl do země. Díru po něm zaplnila křišťálová voda. Jen občas se hladina studánky čeří, to jak v podzemí čert nespokojeně frká. A má ta studánka prý vodu léčivou.
Josef Biskup, Z šera minulosti I 1936
O hraběti Pöttingovi
Zbožný a dobrotivý byl rod hrabat z Pöttingu. Starý kostelík na Haldech přestavěli a po okolí umístili sochy světců. Sám hrabě trávil dlouhý čas na modlitbách a rád se procházel hřbitovem, odkud byl tak nádherný rozhled po krajině jeho panství. Tady, mezi svými, chtěl být pohřben.Avšak jeho přání nebylo splněno a byl pochován do kostelní krypty. Jeho smutná duše začala bloudit kolem kostela, od klekání do kuropění procházela cestou křížovou a jen vrzání kostelních vrat ohlašovalo, že se hrabě ubírá k dennímu spánku, aby vše s večerem začalo nanovo. Kdy se jeho duše upokojí není známo, avšak lidé, kteří jej viděli, šli mu raději z cesty.
Josef Biskup, Z šera minulosti I 1936
Více pověstí na https://povesti.knih-pt.cz/obsah/seznam?region=12
Tento projekt vznikl za finanční podpory Česko – německého fondu budoucnosti, ve spolupráci Městské knihovny Prachatice, spisovatele Ondřeje Fibicha a Kreisbibliothek Freyung.