Hartmanice - město
Hartmanice jsou pravděpodobně nejstarší obcí pomezního hvozdu, který byl Kelty nazýván Gabreta. Obec je situována na příkrém svahu drsné horské planiny Šumavských plání pod úbočím Hamižné hory v nadmořské výšce 712 m.
Původní osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech v místech, kde se vybíralo clo. První písemná zmínka o Hartmanicích pochází z roku 1315, uvádí se v ní, že se odtud platilo králi z lesů za Prácheň. Od tohoto roku se Hartmanice rychle rozrůstaly a nabývaly na významu. Přispělo k tomu kutání zlata v zlatonosných žilách křemene v širém okolí. Hartmanice, mýtné místo na “české cestě”, zvané také Vintířova stezka příslušely k hornímu právu Kašperských Hor. V roce 1331 byly zapsány jako celní místo na “Guntherově” (Vintířově) stezce. V letech 1603-1848 patřily Hartmanice městu Sušici. Dne 15. 6. 1607 uděluje Rudolf II. na žádost obce sušické městečku Hartmanicím právo týdenního trhu, dvou výročních trhů, znak a právo pečetit zeleným voskem.
Za zmínku stojí, že v Hartmanicích byla 26. dubna 1608 založena tržní kniha vedená až do roku 1641 česky, což je důkazem tehdejšího českého osídlení. Rozkvět městečka zastavila třicetiletá válka, zlaté doly byly opuštěny a městečko vypáleno. Několik let zůstaly Hartmanice úplně pusté. Teprve ve druhé polovině 17. století byly postupně obsazovány švábskými Němci a až do roku 1918 zůstávají téměř zcela německé.
Od poloviny 19. století lze hovořit o postupné modernizaci. V roce 1869 byl založen poštovní úřad, o rok později zřízena první četnická stanice a v roce 1875 byl založen hasičský sbor. V roce 1875 byl v Hartmanicích zřízen okresní soud, a tak v politickém okrese sušickém vznikl samostatný soudní okres za účelem co největšího odloučení Hartmanic od českého vlivu Sušice.
Vznikem samostatného Československa r. 1918 nastává i oživení českého živlu v Hartmanicích. Přispěla k tomu i česká obecná škola, na níž bylo zahájeno vyučování 1. února 1920. Po vyhlášení okupace na podzim roku 1938 bylo okupované území Hartmanicka právně a administrativně připojeno k župě bavorské. V dubnu 1945 prošel Hartmanicemi pochod smrti žen z koncentračního tábora Helmbrechts, který směřoval do Volar. Jeho oběti jsou pohřbeny na bývalém židovském hřbitově. V červnu 1945 přebírají noví čeští osídlenci nejdůležitější obchody, živnosti a zemědělské usedlosti. Dochází k odsunu občanů německé národnosti. V té době se vracejí slovenské rodiny žijící v Kundraticích a Štěpanicích zpět na Slovensko a jejich místa zaujímají volyňští Češi a slovenští Rumuni. Od roku 1952 byly Hartmanice posledním obydleným místem před vjezdem do Vojenského újezdu Dobrá Voda, což mělo negativní dopad na jejich rozvoj. V roce 1991 byl vojenský újezd zrušen, o rok později získala obec statut města.
K městu se váže osud celé řady významných osobností
Svatý Vintíř
* Kolem roku 955 v Duryňsku
† 9. 10. 1045 Březník (Dobrá Voda u Hartmanic)
Poustevník a benediktinský mnich, podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. Byl příbuzným knížete Břetislava I., v údolí potoka Rinchnach v Bavorsku založil klášter, osvědčil se jako prostředník v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.
Karel Maria Drahotín Villani
* 23. 1. 1818 Sušice
† 24. 3. 1883 Střížkov u Benešova
Baron, básník, od roku 1855 majitel Kundratic. Byl druhým zástupcem Sušicka na Slovanském sjezdu v Praze v roce 1848 a velitelem "Svornosti", spolku národní obrany. Napsal několik básnických sbírek v obrozeneckém duchu, jeho píseň "Vystěhovalec" znárodněla jako "Zasviť mi ty slunko zlaté".
JUDr. Josef Ambrož Gabriel
* 4. 12. 1820 Loučová u Hartmanic
† 6. 9. 1916 Bechyně
Spisovatel, dlouholetý starosta města Sušice. V roce 1848 byl zvolen do Svatováclavského výboru a členem výboru a sekretářem politického spolku Slovanská Lípa. Byl přítelem K. Havlíčka Borovského, nakladatelem spisů V. K. Klicpery a ctitelem Boženy Němcové. V letech 1856-1874 žil na zámku v Loučové u Hartmanic, která se tak stala obrozeneckým střediskem vítajícím J. K. Tyla, J. Kašku, J. V. Friče, bratry Náprstky a řadu dalších osobností naší kultury. Na Loučové pobýval Karel Strakatý, první zpěvák Tylovy a Škroupovy písně Kde domov můj.
PhDr. Emanuel Šimek
* 3. 4. 1883 Vatětice u Hartmanic
† 16. 6. 1963
Významný badatel prehistorie, profesor na univerzitě v Brně. Vracel se k pravěku rodného kraje řadou terénních průzkumů i odborných studií.
Dr. Šimon Adler
* 15. 3. 1884 Dobrá Voda u Hartmanic
† 11. 7. 1944 koncentrační tábor Osvětim-Birkenau
Židovský učenec a rabín, vystudoval teologii, rabínský seminář, historii a filozofii, doktorát získal na univerzitě v Basileji. Působil jako rabín, matrikář a archivář. V roce 1928 byl jmenován do komise památkářů, později napsal několik studií o právech Židů v českých dějinách.
JUDr. Václav Hrabánek
* 1915 Terst
† Kašperské Hory
Malíř neprofesionál, který obnovil šumavskou tradici svatých obrázků malovaných na skle. Od tradičního vyobrazení světců se dopracoval k rozsáhlým kompozicím s množstvím postav vyvedených tradiční lidovou technikou. Jeho obrázky dnes zdobí nejen místní kapličky a kostely, ale objevují se i ve sbírkách muzeí, na výstavách i v soukromých sbírkách.
Eliška Coolidge-Hašková
* 1941 Praha
Patří mezi deset českých žen, které se od roku 2003 mohou pochlubit titulem Významná česká žena ve světě. Eliška Hašková odešla z Československa po nástupu komunistů k moci. V USA vystudovala diplomacii a osmnáct let pracovala po boku pěti amerických prezidentů (Kennedy, Johnson, Nixon, Ford, Carter) nejprve jako asistentka, později jako ředitelka Úřadu prezidentských zpráv. Potom působila devět let na americkém ministerstvu zahraničí. Po návratu do vlasti jí byl v restituci vrácen zámek v Kundraticích a další nemovitosti. V současné době žije střídavě v Kundraticích a v Praze, kromě jiných aktivit, vyučuje na Diplomatické akademii.
Vladimíra Tesařová
* 1958
Sklářská výtvarnice, autorka skleněného oltáře a křížové cesty, které vytvořila pro kostel sv. Vintíře, pochází ze Zbraslavi, nyní žije střídavě v Dobré Vodě. Se skleněnými plastikami větších rozměrů má zkušenosti, zhotovila již několik takových reliéfů pro nejprestižnější bankovní domy v Praze. Vystudovala Umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Už během studia byly její práce prezentovány na výstavách v Japonsku, USA, Kanadě i v Evropě, úspěch sklidila na EXPO Sevilla ´92. Vystavuje zejména v pražských galeriích.
Zdroj: internetové stránky města Hartmanice