Plánice - pomník Františku Křižíkovi
Český Edison. Tak bývá nazýván český vynálezce a podnikatel František Křižík. Narodil se 8. července 1847 v Plánici po mnoha letech manželství Václava a Marie. Matce bylo v té době 43 let. Ve stejném roce se narodil T.A. Edison a P.N. Jabločkov. "Moje dětství bylo spokojené a šťastné" napsal F. Křižík. "Otec byl chudý, chromý švec a matka posluhovala." Po letech strávených ve školních lavicích v Plánici a v Klatovech rodiče rozhodli nechat studovat nadaného chlapce v Praze. "Vyrazili jsme s maminkou z Klatov pěšky, cesta nám trvala tři dny. Když jsme v Praze zahýbali z Malého rynečku, potkali jsme známou, která tu měla pekaře. Nabídla se, že mě přijmou za učedníka. Vytrhl jsem se mamince a utíkal pryč na Staroměstské náměstí. Maminka za mnou. Pekařka se zatím někam ztratila. Tak jsem se nestal pekařem."
Ve dvanácti letech se malý František Křižík zapsal na malostranskou reálku. Studium neměl snadné. "Ve Sládkovic kuchyni, u nichž jsem za nocleh učil jejich dcery Růženu, Boženu a Gabrielu, byla služčina postel, kde jsem měl přes den uložen i svůj slamník. Večer jsem jej shodil pod stůl v dílně a připravil si lůžko. Aby mě pustili k maturitě, katecha mi dal černé šaty. Ale stejně jsem tam nešel. Ne snad, že bych se bál, ale neměl jsem na taxu. Proto mě přijali na techniku pouze jako mimořádného posluchače."
Křižíkova cesta k eletrotechnice začala náhodným setkáním s hodinářem Holubem, který odcházel od firmy Kaufmann a měl za sebe nalézt náhradu. O dalším osudu Křižíka tak rozhodla železnice a jeho prvním vynálezem bylo návěstidlo proti srážkám vlaků.
V roce 1878 se Křižík na Světové výstavě v Paříži seznámí s Jabločkovou obloukovou lampou, známou pod názvem Jabločkova svíčka. Nevýhodou lampy byla její kolísavá svítivost. Po svém návratu do Plzně začal Křižík pracovat na vylepšení "svíčky". Roku 1880 byla na světě zdokonalená oblouková lampa, zvaná Plzeňka, a Křižík za ní dostal na mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži v roce 1881 zlatou medaili stejně jako T.A. Edison za svou žárovku. Domácí premiéra jeho obloukovky se uskutečnila 18. srpna 1881 o narozeninách císaře v plzeňském divadle.
Křižík chtěl konkurovat i Fordovi. Postavil sice jen tři automobily, ale na elektřinu, aby lidem nekazil vzduch. Celá Praha byla svědkem, že byl první, který s tímto motorem vyjel Nerudovkou až na Hradčany. Proslavila ho i první elektrická tramvaj, která jezdila na trati od Letenského zámečku na okraj Stromovky. I díky tomu získal zakázky na stavbu tramvajových tratí nejen v pražské Libni, ale i v Plzni, Dubrovníku i v části Vídně.
František Křižík se snažil, aby se elektřina rozšířila i na venkov. Aby mu lidé uvěřili, jezdil za sedláky s elektrickou mlátičkou. Snad nejvíce ale předstihl svou dobu elektrickými lokomotivami.
Své poslední, ničím nezkalené vítězství slavil František Křižík v roce 1891 na Jubilejní výstavě při 100. výročí první průmyslové výstavy v Čechách. Křižík zde představil svou světelnou fontánu, která se stala legendou. Fontána na pražském výstavišti je pojmenována po svém autorovi a návštěvníci ji mohou obdivovat dodnes.
Františka Křižíka, jehož tvůrčí invence vycházel z koncepce využití stejnosměrného proudu, předstihl na přelomu století vědeckotechnický pokrok. Jan Neruda o něm řekl: "Měl dvě vady. Nebyl obchodníkem a byl příliš skromný. Jedním slovem byl Čech."
Není divu, že František Křižík za svého bohatého života sesbíral řadu poct, mimo jiné mu byl v roce 1883 udělen Řád Františka Josefa a roku 1891 Řád železné koruny. Stal se císařským radou a v roce 1905 panovník jmenoval Františka Křižíka doživotním členem Panské sněmovny. Se svou manželkou měl sedm dětí a jeho potomci i dnes vynikají v řadě oborů nejen technických, ale i uměleckých nejen u nás, ale i v zahraničí.
Před okupací Československa na Štědrý den v roce 1937, usedl František Křižík společně s Karlem Čapkem před mikrofon Československého rozhlasu a pronesl varovné poselství vědcům celého světa: "Chci dnes pronést k vám, k lidem dobré vůle, poselství opravdové víry a mír. Profesore Einsteine, jsme si tak vzdáleni, a přece tak blízcí. Věřím, že věda může sblížit všechny lidi i národy. Věřím v šťastnou budoucnost světa. Lidstvo musí nakonec pochopit, že si je povinno úctou a láskou."
František Křižík umírá v roce 1941. Odpočívá na Vyšehradě, nedaleko Boženy Němcové, Bedřicha Smetany a Mikoláše Alše. Těsně před smrtí vzkázal těm, kteří bránili tmě: "Odvahu. Odvahu do života. Nic víc."
Pramen: Leták města Plánice ke 170 výročí narození Františka Křižíka, vydal Koráb z.s. 2017