Plánice - Nicov – socha Panny Marie
V druhé polovině 16. století, kdy se připomíná na Plánici Ondřej ze Šternberka, se měl údajně tento šlechtic rozhodnout postavit hranici a na ni umístit dřevěnou sochu Panny Marie z nicovského kostelíka a vše zapálit. Podle pověsti byla soška nalezena v popelu netknutá. Proces byl opakován vícekrát, ale vždy se stejným výsledkem. Ondřej tedy nařídil svým služebníkům, aby ji rozsekali sekyrami. Ani tak se mu sochu nepodařilo zničit. Ondřej ze Šternberka po této události zešílel. Zvěst o nedotknutelnosti sochy se rychle rozšířila do okolního kraje a nikdo se jí už neodvážil poškozovat.
Údajně pak byla pohozena ve sklepení plánického zámku. Sochu měl posléze náhodně objevit Ondřejův bratr Ferdinand ze Šternberka, ve kterém se také objevila velká nenávist vůči ní. I on ji chtěl spálit na hranici, ale vše se znovu opakovalo. Socha zůstala nedotčená a Ferdinand zešílel. Třetí bratr Ladislav ze Šternberka dal podle pověsti sochu Panny Marie převést do vojenského ležení císařské armády, kde sloužil v hodnosti plukovníka. Socha mu pak měla pomoci k vítězství nad Turky, ale on si ji však příliš nevážil, neboť ji prodal za tisíc dukátů polskému šlechtici Petru Turovskému. Poté se socha dostala do vlastnictví Marie, vdovy po císaři Maxmiliánovi II. V roce 1622 byla umístěna do nově postaveného františkánského kostela ve Vídni. V poutním kostele v Attersee v Horních Rakousku je obraz, na kterém jsou vymalovány osudy zázračné sochy. V první polovině 18. století byla do nově postaveného nicovského kostela dána už jen kopie sochy.
Zdroj: Ing. Martin Kříž