Poutní a zároveň farní kostel je dominantou obce Strašín. Vznik původní kostelní stavby, ze které se dochovala pouze hranolová třípatrová románská věž v ose západního průčelí, je kladen do do první poloviny 13. století. První písemnou zprávu o kostele i obci zaznamenává listina z 25. března 1254 o slibu Mikuláše, plebána ve Strašíně a bratra řádu johanitů, že neodcizí nic z majetku jemu svěřeného kostela.
V nejstarších dobách zde pravděpodobně mohl existovat opevněný kostel se strážní funkcí. Koncem 15. století kostel významně pozdně goticky přestavěl a sochou Madony opatřil známý velmož té doby Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály, nejvyšší sudí království českého, majitel hradů Švihova a Rábí.
Původní románsko - gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Někdy kolem roku 1578 se jako farář ve Strašíně objevuje kněz Martin Rezek Strakonický. S Martinem Rezkem se někdy spojuje legenda o strašínském zázraku. Podle ní se Martin horlivě modlil k Panně Marii a přál si ji spatřit na vlastní oči. Toto přání se mu vyplnilo a uviděl sedící Pannu Marii s Ježíškem v náručí. Matka Boží na místě svého zjevení vytlačila v kameni důlek. Voda, která se v něm vždy drží, je prý léčivá, především na oční choroby.
Tradice poutního místa očividně sílila v barokní době zejména za faráře Tomáše Františka Vaňka v letech 1736 - 1739, kdy byl kostel přestavěný do dnešní podoby a svatyně získala dodnes dochovaný hlavní portálový oltář s rozměrnými plastikami Nejsvětější trojice, andělů a světců. V dobách husitských válek se ve Strašíně podávalo "podobojí", ves se připojila ke straně kalichu a to i přes snahu kněží udržet zde katolický vliv. Husitský správce však nepřál zdejším hojně navštěvovaným mariánským poutím a kostel nechal zaniknout. Husitská posádka pak dohlížela, aby se procesí nekonalo.
Pověsti ke kostelu:
Umístění kostela
O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce. Další legenda také mluví o pokynu z nebes. Panna Marie se se synáčkem v náručí zjevila knězi na skále za kostelem. Na znamení svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého ihned „vyprejštila voda“.
Strašín – hadí korunka na Jezulátku
Získat hadí korunku není jednoduché. Musí se nejprve zjistit, kam se chodí had koupat. U vody se musí rozložit bílý neposkvrněný šátek, na který had korunku odloží. Když plaz vleze do vody, je potřeba co nejrychleji korunku i se šátkem sbalit a co nejrychleji uprchnout. Toto dobrodružství prý podstoupil jeden chlapec ze Strašína a ukořistěnou korunku věnoval sošce Panny Marie s Jezulátkem, která je v místním poutním kostele.
Pramen: vyprávění Zuzany Jahnové tehdy z informačního střediska v Žihobcích
Otevření kostela
Za husitských válek se podle pověsti stalo, že kněz přešel na stranu husitů a na poutní slavnost svátku Narození Panny Marie uzamkl kostel a šel pryč. Poutníci z Nezamyslic přišli se svým knězem už k zavřenému kostelu. protože nemohli dovnitř, klekli si před kostelem a začali mariánskou modlitbu. V té chvíli se kostelní dvěře hřmotně otevřely, svíce na oltáři hořely, poutníci vešli a jejich duchovní sloužil mši svatou. Slíbili, že rok co rok, připutují ke své nebeské Matce a svůj slib plní. Matka Boží vždy štědře rozdával těm, kteří k ní putovali. Typický příklad zanechaly písemné paměti z roku 1678, kdy v Sušici vypukl mor a město nevědouc si již rady, vypravilo na den sv. Víta kající procesí do Strašína. Ještě téhož dne mor přestal. Pouti do Strašína nikdy neustaly, ani za Josefa II, který všechna procesí do jiných zakázal.
Pramen: původní text od P.F. Daniela Mertha