Hartmanice - Žežulka
Žežulka je jedním z míst, kde se snoubí historie Šumavy a její přírodní krásy. Na místě bývalé osady Žežulka, kde byla celá řada hospodářských usedlostí. Do dnešní doby se dochovala jen nepatrná část z nich. Jednou z nich je mlýn je barokní mlýn Strezmühle, který se především díky rázovitému JUDr. Václavu Hrabánkovi a jeho následovníkům dochoval do dnešních dnů. Historii pobytu pana doktora Hrabánka na Šumavě pěkně popsala ředitelka Muzea v Sušici paní Zdeňka Řezníčková.
Dovolíme si ji pro vás ocitovat:
JUDr. Václav Hrabánek, malíř neprofesionál, který obnovil šumavskou tradici svatých obrázků malovaných na skle, se narodil v Terstu v roce 1915. Rodina se později odstěhovala do Prahy, kde si jeho otec zařídil bankovní obchod Hrabánek a spol. a syn se stal jeho společníkem. Před druhou světovou válkou začal studovat práva, ale během války, kdy byly vysoké školy uzavřené, musel studia přerušit. Dostudoval v roce 1946 a ve stejném roce se po smrti svého otce stal i majitelem firmy. Po převratu v roce 1948 byl však majetek rodiny zkonfiskován, JUDr. Václav Hrabánek musel odevzdat klíče od banky a nesměl do ní již vstoupit. V dalších letech, kdy nesměl vykonávat právnickou činnost ani úřednickou práci, pracoval jako lesní dělník, závozník, řidič a nakonec jako taxikář.
V roce 1966 si manželé Hrabánkovi koupili na Šumavě nedaleko Hartmanic tři sta let starý mlýn, kde nakonec bez vody, elektřiny a dalších vymožeností civilizace, obklopeni hlubokými lesy, prožili třicet let. Společnost jim dělalo stádo huculských koní, které pan Hrabánek miloval a choval. Během té doby se tento vitální, optimismem a dobrou náladou neustále hýřící člověk, seznámil i s tradiční lidovou malbou na skle a sám se jí začal věnovat. Postupně se od tradičního vyobrazení postav jednotlivých světců propracoval až k rozsáhlým kompozicím, scénám s množstvím postav a parafrázím pláten velkých mistrů, která tradiční lidoví umělci neznali. Podle vlastních předloh vytvářel jeden, maximálně dva obrázky, na rozdíl od dřívějších výrobců, kteří podle šablony dělali několik desítek až stovek kopií.
O jeho práci se začala brzy zajímat i muzea. Jako první to bylo Národopisné oddělení Národního muzea v Praze. Dnes jsou jeho obrázky zastoupeny ve sbírkách mnoha muzeí, zdobí místní kapličky a kostely a objevují se také v soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.
Oblíbenou historickou postavou Václava Hrabánka byl český král Václav IV., jehož symbolem byl ledňáček ve věníku. Ledňáček, který je také symbolem lidské duše, se objevuje téměř na všech Hrabánkových podmalbách a nahrazuje vlastně autorův podpis.
Po mnoha letech strávených na samotě ve starém mlýně se manželé Hrabánkovi rozhodli "k návratu do civilizace" a přestěhovali se do domku v Kašperských Horách. JUDr. Václav Hrabánek zemřel po několikaměsíční nemoci krátce po svých devadesátých narozeninách 20. dubna 2005.
Tolik tedy vzpomínka na JUDr. Hrabánka. Mlýn v údolí Pstružného potoka si v posledních letech oblíbili filmaři, natáčely se zde scény Menzelova filmu Obsluhoval jsem anglického krále a záběry filmu Cesta pustým lesem. Naposledy zde natáčel režisér Jiří Strach pohádku Tři životy. Mlýn je veřejnosti nepřístupný.
Kromě uvedeného mlýna stojí při odbočce k mlýnu ze silnice do Hartmanic umrlčí prkno, na které se dříve pokládali nebožtíci na samotách na Šumavě. Pamětní prkno je v tomto případě pomníkem a je věnováno odbojáři Miloslavu (Mílovi) Říhovi z Písku (14.2.1914 – 15.11.1943), krajskému organizátoru protiněmecké odbojové organizace. Miloslav Říha se zde ukrýval před nacisty na dvoře bývalého domu Franze Seidla. 14. 11. 1943 zde byl těžce raněn gestapem, zranění podlehl ve Všeobecné veřejné okresní nemocnici v Sušici.
Nedaleko se nachází i Přírodní rezervace Žežulka, která je rozprostřena asi na 3 km dlouhém úseku kolem potoka Volšovka. Důvodem ochrany je zachování horských olšin s olší šedou v nivě Pstružného potoka, samovolně se vyvíjející dřevinná společenstva.