Mezi nejstarší sídla Pošumaví patří starobylá pohorská obec Žihobce, nacházející se 8 km východně od Sušice v nadmořské výšce 543 metrů. První zmínka o ní je už z doby počínající středověké kolonizace kraje prosazované především kláštery. podle listinného falza ze sklonku 13. století, které se hlásí k roku 1045, získal tenkrát břevnovský klášter od českého knížete Břetislava na Sušicku řasdu vesnic, mezi nimi i Žihobce. Středem tohoto darovaného újezdu byly Nezamyslice a kromě Žihobec patřily k němu Žichovice, Hliněný Újezd, Hydčice, Hejná, Kejnice, Kalenice, Domorazy, Krejnice, Škúdra, Zvotoky, část Podmokel, Dolní Staňkov, Volšovy a clo v Březnici u dřívější Vintířovy poustevny poblíž Dobré Vody u Hartmanic. Tehdejší vznikající osídlení Sušicka tak představovalo klín zabíhající od Horažďovic kolem Otavy a Vintířovy stezky až k oblasti pozdějších Hartmanic.
Podle Augusta Sedláčka v Žihobcích pravděpodobně už ve 14. století stála tvrz a patřila vladykům ze Žihobec. V letech 1350 - 1368 se připomíná Racek ze Žihobec jako spolupatron kostelů v Bukovníku a v Kadově. Místní farní kronika z konce 18. století vypravuje, že prý "Žižka, obléhaje hrad Rábský, držitele a kněze žihobecké zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil."
V držení žihobeckých statků se vystřídala řada majitelů, byli mezi nimi například Koczové z Dobrše, Lokšanové nebo válečný dobrodruh Martin de Hoef Huerta. Na konci 17. století Ferdinand Iselin, svobodný pán z Lanau vystavěl v Žihobcích dodnes zachovalý barokní zámek. Konečně roku 1710 přešly Žihobce do vlastnictví knížat Lamberků a byly připojeny k jejich rábskému a žichovickému panství.
Lamberkové byli starý, korutansko - kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století. Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několik let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johan Filip z Lambergu (1651 - 1712). Nejspíš díky knize Kněžna Káča od žihobeckého rodáka a sušického středoškolského profesora Františka procházky je z Lamberků nejznámější Gustav Joachim (1812 - 1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stieflerem. Kníže Gustav Joachim se zamiloval do půvabné vesnické dívky Kateřiny Hrádkové (1824 - 1889), dcery šafáře v Čejkovech. Přes odpor příbuzných si svou lásku vzal k sobě na zámky v Žichovicích a Žihobcích a měl s ní devět nemanželských dětí. Kníže byl na panstvích velmi oblíben, byl znám jako dobrodinec. Kateřině lidé přezdívali "kněžna Káča". Byla to žena přirozeně inteligentní a podařilo se jí doplnit vzdělání včetně jazyků. Svůj vztah s Kateřinou se kníže snažil legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. V té době byla již Kateřina více méně přijata okolní aristokratickou společností, která rozhodnutí knížete akceptovala. Po svatbě se narodilo ještě poslední desáté dítě. Z deseti dětí bylo osm synů. Teprve po sňatku rodičů byli legitimováni a akceptováni jako hrabata z Lamberku.
Hlavní dominantou vesnice jsou zámek a kostel nacházející se v samém středu obce. Zámek - raně barokní obdélná jednopatrová budova se zvýšeným přízemím a mírně vystupujícími rizality po stranách - upoutá členěním svých fasád s rozměrným nápisem na kamenné desce z roku 1688.Uvnitř se dochovala řada původních valených kreseb, které místy ve vrcholech doplňují štuková zrcadla. Park za zámkem nese dosud čitelné stopy zakladatelské péče vzdělaného knížete Gustava Joachima z Lamberku.
V současné době v zámku sídlí žihobecké muzeum Lamberská stezka, které přibližuje historii obce Žihobce spjatou s rodem Lamberků. Lamberkové zámek vlastnili až do roku 1945. Součástí expozice je rekonstrukce zámeckého interiéru 19. stol. a expozice věnovaná přírodě Pošumaví a historii okolních obcí
Pramen: Leták Žihobce obec Lamberské stezky
