ŽIHOBCE - OBEC | Destinace Pošumaví

Žihobce. Už jistě tisíc let žijí lidé na úpatí šumavských kopců. Možná ještě déle. Vesnici Žihobce písemné prameny poprvé zmiňují roku 1045. Tenkrát se jmenovala Sivohibice a kníže Břetislav ji daroval klášteru v Břevnově u Prahy. Jemu pak žihobečtí dávali desátky více než dvěstě let.Ve 13. století břevnovský opat Žihobce prodal. Neví se přesně kdy a komu. Ví se však, že nový majitel byl zeman a že ve vsi postavil tvrz a kostel. Žihobce se staly střediskem svého okolí.

Dlouhý a pestrý je seznam pánů, co vládli v Žihobcích. Zemané, rytíři, vladykové, někdy i vyšší šlechtici Žihobce dědili, kupovali, prodávali, dostávali a prohrávali. Jeden nich, Jakub ze Žihobec, je zapsán do dějin pražského učení. Roku 1403 byl "mistrem a doktorem dekretů" Univerzity Karlovy.

Žihobecký Smil je zase znám jako odpůrce husitů. V roce 1420 poslal do husitské Prahy "odpovědní list". Žižka, jenž právě obléhal nedaleké Rabí, mu za to zbořil a vypálil tvrz a s ní celou vesnici. Jan ze Žihobec, jemuž říkali House, neměl rád krále Jiřího z Poděbrad. Postavil se mezi jeho nepřátele. Králův syn Jindřich se zachoval stejně jako před půl stoletím Žižka. Žihobce znovu lehly popelem. Jaroslav Pinta Bukovanský koupil Žihobce roku 1617. Dlouho je nedržel. S českými stavy vstal proti císaři, s nimi na bělohorské pláni prohrál a "vsi Žihobce, Věštín, Rosedly, Strašín.....tvrz, poplužní vůr, pivovar a dva rybníky" propadly císaři. Bukovanský Pinta byl posledním českým pánem Žihobec. Dále už se v seznamu jejich majitelů střídají jména cizí. Filip de Areyzaga, Lopez de Gradin... sedm jich bylo za necelých sto let. Nikdo z nich v Žihobcích nebydlel. Snad jenom Ferdinand, pán s lilií ve znaku, postavil zámek, kde dříve stávala tvrz, v zámeckém průčelí ještě dnes kamenná deska připomíná, že ".... svobodný pán z Iselinu, rytíř Svatého Jiří, pán na Rolandě a Lanou.... položil první a poslední kámen této stavby roku 1688...."

Roku 1710 koupil Žihobce kardinál. Kníže Filip z Lambergu, kardinál a biskup Pasovský. Lambergský rod byl pánem na Žihobcích déle než dvěstě let. Lambergové byli rodem starým, slavným a mocným. Leč Gustav Jáchym, svérázný Lamberg, jenž v roce 1834 převzal celý knížecí majetek, našel zalíbení v prosté dceři žihobeckého šafáře Hrádka pojal ji za choť. Vytrpěl za to své on i jeho děti. Ty po jeho smrti nesměly zdědit rodový majetek a Žihobce dál vlastní jiná, uherská větev lambergského rodu. Gustava Jáchyma dodnes připomíná rozlehlý park s kamenným lehátkem, častým to místem jeho odpočinku, budova bývalé zimní zahrady, kde pěstoval subtropické stromy, bývalá škola, na jejíž stavbu značně přispěl. Vystavěl moderní hospodářský dvůr, zřídil bažantnici a proslul zaváděním pokrokových způsobů hospodaření na svých statcích. V podvědomí místních však nejvíc zůstává romantický, leč skutečný příběh kněžny - husopasky, žihobecké kněžny Černé Káči.

V žihobecké historii je nesmazatelně zapsáno divadlo. Už roku 1875 tu ochotníci sehráli první představení. Roku 1901 byl založen "Divadelní spolek Tyl". Ten po osm desetiletí nepřetržitě hrál v místě a okolí většinou hry české divadelní klasiky. V některých letech žihobečtí ochotníci uváděli až deset premiér. Roku 1919 obec zakoupila budovu bývalého zámeckého skleníku, přestavěla ji a Žihobce se staly jednou z mála, ne-li jedinou vesnicí v Čechách, která měla budovu určenou výhradně divadlu.

Žihobce byly první vesnicí bývalého okresu Sušice, v níž byla zřízena měšťanská škola. Stalo se tak v roce 1921. Ve stejném roce zde vznikla i dvouletá živnostenská škola pokračovací.

Dominantou obce je velkolepý kostel vystavěný v letech 1872 - 76. Když byl zbořen zcela zchátralý gotický kostelík, vypracoval architektonický návrh nové stavby táborský inženýr G. Jürgens. Ten pak realizovali volynští stavitelé Turek a Boháč. Vysoká štíhlá věž opřená o horizont zámeckých zdí a zeleň v parku s věnečkem návesních domků činí Žihobce jedním z nejmalebnějších míst v Pošumaví.

Autor: Antonín Šatra, Leták Žihobce, vydal Obecní úřad Žihobce