ZAVLEKOV - SKRÁNČICE - POMNÍK BÁSNÍKU RUDOLFU MAYEROVI | Destinace Pošumaví

Svoji nejslavnější báseň napsal rodák z Nové Hospody u Plánice Rudolf Mayer krátce před svou smrtí. Její temný stín ho provázel stejně jako chudoba celý život. To potvrzuje i jeho deník, kam si zapsal toto: „Otec umřel v třináctém roce mého života, půl léta potom rozstonal jsem se velmi, takže o mém uzdravení pochybováno. I matka umřela o tři léta později.“

Rudolf Mayer se narodil 13. října 1837 a stejně jako básník Emil Frída (Jaroslav Vrchlický) studoval na klatovském gymnáziu. Zde také našel dobrého přítele ve skladatelovi Ludevítovi Procházkovi. Při studiích se také poprvé zamiloval. Jeho vztah k Emilii Wollnerové, která pocházela z bohatší měšťanské rodiny, však neměl dlouhého trvání. Její rodiče ji totiž provdali za husarského rytmistra Dembínského.

Po maturitě v roce 1855 chtěl Rudolf Mayer studovat filosofii, ale na nátlak svého vlivného strýce odešel na práva do Vídně. V hlavním městě habsburského mocnářství se však dlouho nezdržel, neboť v jeho srdci zvítězila vlastenecká hrdost a touha po rodné krajině. Proto v roce 1857 po prázdninové cestě po Šumavě odjel do Strakonic a později do Prahy, kde se seznámil s Janem Nerudou. Rozvoj jeho duchovního života však bohužel na druhé straně vyvažovala těžká bída, která jen přiživovala jeho nemoc – tuberkulózu. Studium se mu sice podařilo završit doktorátem, ale vyčerpalo ho natolik, že se podlomeného zdraví už nikdy nezbavil.

Rudolf Mayer se velmi zajímal o národní uvědomění v Klatovech. Byl ve stálém spojení s klatovskými vlasteneckými a pokrokovými měšťany. Ve svém rodišti – Nové Hospodě nabádal občany, aby nevolili německé zástupce velkostatků.

Na jeho básnické tvorbě se velkou měrou podílela Šumava, která ho okouzlila svou přírodní krásou a svým tichem. Tato krajina byla pro něj symbolem rodné země. Motivy ze Šumavy ve svých básních kombinoval se svou bolestí, vzdorem vůči útlaku i s láskou a nenávistí. V roce 1861 napsal proslov pro oslavu Karla Havlíčka Borovského v Klatovech a o rok později veršovaný proslov pro velký tábor lidu na Rabí. Tyto texty jsou prostoupeny vlastenectvím, bojovným odhodláním, a tak jsou spíše historickým dokumentem než básněmi.

Asi nejslavnější Mayerovou prací je báseň V poledne, která byla otištěna v almanachu Máj v roce 1862. O tři roky později zemřel u své sestry Matyldy Holé v Loučimi přemožen zákeřnou chorobou. Jeho poslední pohled směřoval k oknu, které mu umožnilo poslední pohled na zalesněné vrcholky hor milované Šumavy. Smrt ho zastihla, když mu bylo pouhých 28 let. Stihl ho tak podobný osud dalších našich předních básníků – Karla Hynka Máchy či Jiřího Wolkera. Pohřeb se konal v Loučimi, kam se sjela celá řada českých vlastenců. Nad jeho rakví promluvil A. V. Šmilovský. Nekrolog otištěný v Národních listech napsal Jan Neruda a píše v něm například toto: „Mayer byl z nejnadanějších spisovatelů českých, které jsem poznal.“ Klatovský literární historik František Buriánek o něm o mnoho let později poznamenal: „ Mayer opravdu není velký svou předčasnou smrtí, svou bolestí, ale svým zápasem s ní, svým zápasem o to, aby život člověka na této zemi byl lidský!.“

 

Drobný, amatérsky modelovaný reliéf je umístěn na mohutném bloku ze šedé žuly, která se těží v bezprostředním okolí Zavlekova. Na rozšířené části soklu nápis: "POUTNÍČE, VZPOMEŇ SLAVNÉ PAMÁTKY BÁSNÍKA / JUDRA RUDOLFA MAYERA / RODÁKA Z NOVÉ HOSPODY / VE SKRÁNČICÍCH / 1837 1865" Poměr soklu a reliéfu je nevhodně zvolen - reliéf je až příliš malý. Signováno při spodním okraji: "ULČ", na spdní starně reliéfu nejspíš kovolijec: "KOLERUS KLATOVY".

Autorem pomníku je Bohuslav Ulč, modelér z klatovské Škodovky, od něhož jinak známe již jen pamětní desku Josefa Kličky v Klatovech.